Jdi na obsah Jdi na menu
 


Co je to CANISTERAPIE?

Slovo canisterapie se objevuje v současné době stále častěji a ve volném překladu znamená terapii s pomocí psa.

 

Canisterapii můžeme také definovat jako způsob terapie, který využívá pozitivního působení psa na zdraví člověka, přičemž klade důraz především na řešení problémů psychologických, citových a sociálně-integračních a působení na fyzické zdraví člověka je u ní druhotné. Uplatňuje se zejména jako pomocná psychoterapeutická metoda při řešení různých situací v případě, že jiné metody nejsou účinné nebo použitelné. Jedná se např. o navazování kontaktu s pacienty, kteří obtížně komunikují a při práci s citově deprivovanými dětmi, autistickými dětmi, mentálně postiženými, v logopedické a rehabilitační praxi, při výskytu apatie, u dlouhodobě nemocných dětí nebo jako součást komplexní terapie v geriatrii apod.

 

Cíle canisterapie výstižně popisuje kolektiv autorů ve své publikaci "Povídání o canisterapii", kterou vydalo Sdružení pro pomoc zdravotně postiženým "PIAFA" ve Vyškově. Jedná se o rozvoj citových, rozumových a pohybových schopností klienta.

 

Jak canisterapie pomáhá

 

Canisterapeuti jsou dobrovolníci, kteří ve svém volném čase se svými psy navštěvují různá sociální zařízení, kde se nacházejí děti nebo dospělí, kteří trpí psychickými poruchami, depresemi, jsou tělesně postižení nebo se cítí opuštění a smutní. Kontaktem se psy dochází většinou u těchto lidí k velké změně. Například v dětských domovech jsou děti, které se špatně vyrovnávají s životem bez rodičů. Psa berou jako kamaráda, který je má rád takové jaké jsou, můžou si s ním hrát a mazlit se s ním. Pomáhají s péčí o pejska a to vede k vytváření pocitu odpovědnosti, ale také zvýšení sebevědomí, protože jejich osobnost je v této činnosti důležitá. Canisterapeuti připravují různé hry, aby tyto děti co nejvíce poznaly psy a věděly, jak se o ně starat a jak se k nim chovat. V dnešním světě plném počítačových her a Internetu je důležitý vztah ke zvířatům a přírodě vůbec nejen u dětí z dětského domova, ale u všech dětí pro jejich zdravý vývoj. V domovech důchodců návštěvy psů působí jako příjemné zpestření stereotypního dne, staří lidé vzpomínají na své psy a i ti, kteří nechtějí obyčejně komunikovat, vyprávějí příběhy ze svého života, když ještě měli svého čtyřnohého přítele. Tito lidé se potřebují na něco těšit a návštěvy psů jsou pro ně příjemným rozptýlením. Mnozí totiž, i když to zní krutě, zde čekají jen na svou smrt a proto canisterapie má i zde velký význam. Poněkud odlišná terapie je v různých ústavech pro mentálně nebo tělesně postižené. Zde pes tvoří i součást jakési rehabilitace, protože napomáhá procvičování některých částí těla. Je těžké přimět postižené dítě, že musí procvičovat svaly na rukou, ale stejné dítě bez pobízení hází psu míček a natahuje se, aby ho pohladilo, rozevírá dlaň, aby cítilo jeho srst, když se s ním mazlí. Děti, které jsou velmi pohybově omezené, se dokáží za psem i plazit nebo lézt po čtyřech, aby se ho alespoň dotkly. Velmi významnou a úspěšnou metodou je v těchto případech polohování.

 

Zkoušky

 

Psi musí nejdříve složit zkoušky, jimiž se testuje jejich povaha a zda jsou tedy vhodní pro canisterapii. Někteří psi nejsou zvyklí na cizí lidi a tak přestože jsou hodní ke své rodině, nehodí se pro canisterapii provozovanou mimo okruh vlastní rodiny.

 

Základem canisterapeutického psa je hlazení a mazlení. Obojí musí takový pes vydržet dlouho, a proto se využívá touha štěněte po kontaktu k nasměrování na tělesný kontakt s člověkem. Pes se připravuje na terapeutické poslání již od štěněte, a proto je třeba ho zvykat na různé situace a prostředí, se kterými se může setkat. Přivyká si na různé možnosti komunikace a různé zvuky. Od klidného hovoru, přes pískání, kvičení, až po hlasitý smích. Majitel psa musí zajistit, aby z něj vyrostl klidný a vyrovnaný pes, který bude trpělivý a společenský, a unese velkou psychickou zátěž. Bude totiž vystaven neustálému halasu, prudkým pohybům, nečekaným dotekům a objetím, nekonečnému drbání a hlazení či občasnému vláčení za vodítko. Pes musí brát jako naprosto normální pohyb těžce postiženého člověka, manipulaci s vozíkem, a nesmí ho vyvést z míry ani případný pád dítěte s holemi před jeho tlamou. Důležité také je, aby ho kontakt s cizími lidmi těšil.

 

Pes, který má vykonávat terapeutické poslání, musí nejdříve složit zkoušky podle zvláštního zkušebního řádu, během něhož se zjistí, zda je dostatečně klidný a vyrovnaný, a práce s lidmi je mu blízká. Zkušební řády jednotlivých společností, jež se zabývají canisterapií, nejsou totožné, ale liší se jen velmi málo, jelikož mají společný cíl. Sestavují je členové zkušební komise a po jejich schválení představenstvem je platnost zkušebních řádů podmíněna stvrzením Ministerstva vnitra České republiky. Zkušební řád společnosti Podané ruce má několik bodů, které testují, zda nejsou agresivní nebo příliš bázliví, zda jsou ovladatelní a nevadí jim zatahání za ucho nebo za ocas.

 

Protože určitý povahový rys se může změnit, jestliže pes zažije určitou stresující až život ohrožující situaci, mají tyto zkoušky platnost dva roky a pak se musí znovu opakovat. Kromě toho poskytují základní záruku, co se týče bezpečnosti při terapii. Druhá část zodpovědnosti leží na majiteli psa, který canisterapii provozuje. Ten totiž terapii vede a dává jí určitou formu. Aby byla zaručena ochrana klientů i pejsků, existuje zdravotní péče pro psy zařazené do programu canisterapie.

 

Jak canisterapie probíhá

 

Canisterapie probíhá tedy pod vedením canisterapeuta ve spolupráci se zaměstnanci zařízení. Může být skupinová nebo individuální podle potřeby. V obou případech probíhá vždy pod dohledem canisterapeuta a s jeho pomocí. V žádném případě nejde o to vypustit psa do skupinky dětí či babiček a dědečků a za hodinu, když je pes unavený, si ho vyzvednout a jít domů! Když pomineme to, že pes by neměl setrvávat v zařízení až do úplného vyčerpání (i pro psa je terapie náročná a to zvláště při práci s tělesně nebo mentálně postiženými dětmi), tak mu nesmí být po celou dobu terapie záměrně ubližováno. Je tedy povinností canisterapeuta, aby děti usměrňoval. Pokud jsou tyto pravidla dodržována, psi navštěvují zařízení rádi a vyhledávají kontakt s dětmi a dospělými, aby si pohráli a pomazlili se.

 

MEGGY A CANISTERAPIE

4. ledna 2005

 

Mateřská školka- Třeboň

 

          Poprvé jsme se s dětmi setkaly dne 4.ledna 2005 v třeboňské mateřské školce. I přes to, že Meggy bylo teprve 11 měsíců, tak se vcelku dobře zapojovala do kontaktů s neznámými dětmi.. Zpočátku jsme se jen dívaly na naší kolegyni(Jáju), jak pracuje se psem Obrazekplemene cairnterier a s osmiletým hyperaktivním klučinou. Poté jsme se mírně začaly zapojovat a hrát různé hry. Nakonec jsme vešly do místnosti, kde bylo přibližně 15 dětí. Po chvíli jsme zaujali pozornost sedmileté holčičky s mozkovou obrnou, která se začala doslova mazlit s Meggy. Holčička sama se s Meggy chtěla projít, tak jsem jí půjčila vodítko a za pomoci Jáji, která holčičku držela,  jsme obešly místnosti.

      Když jsme se už musely rozloučit, tak jsme si všimly, že Meggy a holčička se při návštěvě staly nerozlučnými kamarádkami a nechtěly od sebe. Nakonec jsem musela Meggy odlákat pomocí sáčku s piškotkama a první  canisterapie byla úspěšně za námi. U východu mi ještě Jája řekla, že ta holčička, která se s Meggy začala mazlit, se vždy moc bála psů a schovávala se před nimi. Tak jsem si uvědomila, že to byl vlastně náš první úspěch :o)

      Po celou tu dobu strávenou ve školce se Meggy chovala velmi klidně. Jediné, co jí snad zaskočilo, nebyly děti, ale spíše cizí nový prostor, ale na to si rychle zvykla a žádný problém nebyl :o)

 

DALŠÍ AKTIVITY

 Od naší první canisterapie se zůčastňujemeObrazek dalších jednorázových aktivit.. Pracujeme nejen s dětmi s postižením, ale i se zdravími dětmi, starými lidmi či s lidmi v jakémkoliv věku a s jakýmkoliv postižením.  Také pravidelně navštěvujeme nevidomého klučinu a připravujeme jej na vodícího psa.   Vše zvládáme vcelku výborně a máme z toho radost :o)

 

 =Jaké zařízení nejčastěji

navštěvujeme ???

         - Ústav sociální péče - 

           České Budějovice 

         - Mateřské školky

         - Zvláštní školy

         - Základní školy

         - Často také navštěvujeme děti na různých táborech

         - Letní canisterapeutický integrační tábor

         - Nevidomého chlapce

 

         Nejen, že jezdíme na jednorázové aktivity a pravidelné návštěvy, ale od roku 2005 se zúčastňujeme 14 denního canisterapeutického integračního tábora pořádaného Jihočeskou univerzitou Zdravotně sociální fakultou.. Tábor se konná od roku 1997,  každý rok na něj jezdí několik canisterapeutických Obrazektýmů z výcvikového canisterapeutického sdružení Hafík. Cílem tábora je začlenění dětí s postižením do společnosti za pomocí canisterapeutických psů. Tábor zvládáme taky skvěle, jen jsme po něm dlouho pak unavené a dospáváme to ještě dlouho po táboře :o)

 

 

 

Canisterapeutické zkoušky

 

 

 

           K tomu, abychom jsme se staly pravým canisterapeutickým týmem jsme samozřejmě potřebovali ještě canisterapeutické zkoušky. Ty jsme tedy dělaly ve dnech 22.8.-28.8.2005 ve výcvikovém sdružení Hafík v Třeboni. (Více v odkazu zkoušky)...  

 

Začátkem roku 2007 jsme ukončili naší činnost canisterapie.

 

 

 

                                 Obrazek